Evelina

Výtah cinkl a dveře se otevřely na našem patře. Alaric vyrazil ven jako první a mě nechal, abych se vlekla za ním jako ta vzorná asistentka, kterou jsem měla být. Nohy jsem měla pořád jako z rosolu a sednout si za stůl byl docela zajímavý výkon.

Den se vlekl v oparu e-mailů a telefonátů.

Když jsem vešla do firemní jídelny, bzučelo to tam obvyklým davem. Kávovar hučel, zatímco jsem si naplň