Alaric

Vykročil jsem do ložnice, hnán představou nahé Eveliny v mé sprše. Zvuk tekoucí vody s mým přibližováním koupelně sílil. Ruka se mi zastavila na klice – nebylo zamčeno. Na tváři se mi objevil úšklebek.

„Někdo nám tu dneska hrdinství jen kvete,“ zamumlal jsem a rozrazil dveře.

Obrovskou koupelnu vyplňovala pára, která zamlžila zrcadla i skleněné stěny sprchy. Skrze ten opar jsem zahlédl křiv