Evelina

Alaricovým očím probleskl hlad, ze kterého mi přeběhl mráz po zádech. Nenuceně mě zvedl a odnesl do ložnice v zadní části letadla.

Dveře za námi cvakly a uzavřely nás do světa, který stvořil on sám. Posadil mě na okraj postele a postavil se přede mě jako král obhlížející své panství.

"Na kolena." Jeho hlas byl drsný, velitelský.

Zaváhala jsem, v žaludku se mi mísila nervozita s očekáváním.