Evelina

Dala jsem si sousto a dokonale pošírované vejce mi prasklo v ústech. Navzdory své nervozitě jsem musela uznat, že to jídlo je neuvěřitelné.

Alarikův hlas prořízl mé myšlenky. "Chutná ti snídaně?" V očích mu pobaveně zablesklo, jako by přesně věděl, co se mnou dělá.

"Ano, je to vynikající," odpověděla jsem a soustředila se na svůj talíř.

"Dobře. Rád se dívám, jak jíš." Líně upil kávy a nesp