Evelina

Zavěsila jsem a protočila panenky nad Alaricovým velitelským tónem. Prsty jsem pevně sevřela telefon a vydala se zpět k rezortu. Celý on – musí mi zkrátit prohlídku svými požadavky.

„Deset minut,“ mumlala jsem si pod fousy a vyhýbala se skupince turistů. „Čas běží.“

Ten chlap byl nenasytný. Už jsme strávili půlku dopoledne zamotaní v jeho prostěradlech a on si mě tu teď svolává jako nějaký