Evelina

Jeho ruce byly všude, bloudily po mém těle, jako by mu patřilo. A sakra, možná i patřilo. Aspoň pro teď.

Odtáhl se, oči mu jiskřily tím známým hladem. „Postel. Hned.“

Než jsem stihla říct slovo, Alaric mě zvedl, jako bych nic nevážila. Paže se mi instinktivně obmotaly kolem jeho krku, tváře jsme měli pár centimetrů od sebe. Jeho oči se vpíjely do mých a ten hlad v nich mi poslal mráz po zá