Evelina

Od řeky zavál chladný vánek a já se lehce zachvěla. Alarik si bez váhání svlékl sako a přehodil mi ho přes ramena. Látka byla hřejivá od jeho těla a voněla po něm: drahý parfém s podtónem něčeho, co patřilo jen jemu.

„Díky,“ zamumlala jsem a sako si k sobě víc přitáhla.

„Nemůžu nechat svou přítelkyni umrznout. To by nebylo dobré pro mou pověst.“

Protočila jsem panenky. „Nedej bože, aby cok