Evelina

Tíha Alarikova pohledu byla téměř hmatatelná, jak mě svýma očima věznil. „Dobře,“ řekl a to jediné slovo v sobě neslo víc významu, než by mělo.

První jsem uhnula pohledem a dala si další lok whisky, abych zakryla náhlou nervozitu. Jantarová tekutina mě příjemně pálila v hrdle a zahřívala mě zevnitř.

„Takže, co teď?“ zeptala jsem se a odložila sklenici na konferenční stolek.

Alaric se opřel