Evelina

Odemkla jsem dveře bytu co nejtišeji, abych nevzbudila mámu. V obývacím pokoji byla tma, ale pode dveřmi její ložnice prosvítalo slabé světlo. Zula jsem si podpatky a po špičkách došla ke dveřím, nastražená, jestli neuslyším nějaký zvuk.

„Mami?“ zavolala jsem tiše a jemně zaklepala.

„Pojď dál, zlato.“

Otevřela jsem dveře a našla ji opřenou o polštáře v posteli, jak si čte časopis. Můj časo