Evelina

Probudil mě zvuk řinčení z kuchyně. Skrz závěsy proudilo sluneční světlo, když jsem mžourala na telefon. 7:13 ráno. Zasténala jsem a na chvíli zabořila obličej do polštáře, než mě další rána úplně probrala.

„Mami?“ zavolala jsem, odhodila deku a zamířila do kuchyně.

Našla jsem ji stát uprostřed hromady hrnců a pánví, vypadala trochu provinile.

„Dobré ráno, zlato!“ řekla s přehnaným optimis