Evelina

Máma naklonila hlavu. „Co jsi říkala?“

„Nic,“ vyhrkla jsem. „Půjdu se převléknout a udělám večeři. Máš nějaké přání?“

„Něco, co nezahrnuje quinou nebo kadeřávek,“ odpověděla a šourala se zpátky k pohovce. „Zdravé stravy v nemocnici jsem si užila na celý život dopředu.“

I přes to všechno jsem se usmála. „Uvidím, co se dá dělat.“

V pokoji jsem se převlékla do pohodlných legín a nadměrné miki