Evelina

S kývnutím směrem ke mně se Gid vydal ke dveřím a nechal mě s Alaricem ve skladu samotné.

Chvíli ani jeden z nás nemluvil. Ticho mezi námi se natahovalo, vyplněné jen vzdáleným bubnováním deště do plechové střechy.

Alaric si schoval telefon do kapsy a otočil se ke mně, jeho výraz mírně změkl. „Víš, ten kousek s vodou bylo docela příjemné sledovat.“

Pokrčila jsem rameny a na rtech mi pohráv