Evelina

Máma seděla naproti mně a tvářila se zamyšleně. „Víš, když jsme s tvým otcem spolu začínali chodit, občas jsme taky potřebovali prostor. Je to zdravé.“

Skoro jsem se zakuckala. „Mami, my spolu nejsme, tedy, já a Alaric, je to složité.“

„Láska obvykle bývá,“ řekla s vědououcím úsměvem.

Nevyváděla jsem ji z omylu. Jaký by to mělo smysl? Za pár týdnů, až bude silnější, si vymyslím nějakou his