Alaric

Evelina si zastrčila pramen vlasů za ucho a smála se něčemu, co ten muž řekl. Zářila. Šťastná. Svobodná.

Pak se její oči setkaly s mými.

Smích jí na rtech zamrzl. Ztuhla, jedna ruka jí stále visela u vlasů, druhou svírala kabelku. I z téhle vzdálenosti jsem viděl, jak jí z tváře vyprchala barva.

Pět let se v tom jediném okamžiku rozplynulo.

Evelina tomu muži něco řekla, oči přitom nespouště