Alaric

Druhý den ráno jsem se probudil s novým odhodláním. Nebo možná jen s tvrdohlavostí. Tak či onak, vracel jsem se do Connecticutu. Ale nejdřív jsem potřeboval kávu a pravděpodobně i nějaký druh intervence od někoho, kdo mě znal dost dobře na to, aby mi řekl, že se chovám jako idiot.

Ten někdo byl Julian Moretti.

Napsal jsem mu v sedm.

Já: Snídaně. Naše obvyklé místo. V osm.

Jeho odpověď přišl