Evelina

Počkal, až se usadím, a pak teprve odjel od obrubníku. Auto se rozjelo s tou drahou hladkostí, jakou dokáže jen německé inženýrství.

Položila jsem si tašky k nohám a dívala se přímo před sebe. Interiér voněl kůží a tou jeho kolínskou. Tou samou kolínskou, která na mém oblečení ulpívala po nocích strávených v jeho penthouse.

„Kam to bude?“ zeptal se.

Odrecitovala jsem svou adresu plochým hl