Alaric

Chvíli jsme jedli v tichosti. Jídlo bylo dobré, lepší, než bych čekal od rodinné restaurace v Connecticutu. Kolem nás plynuly hovory, rodiny se smály – druh normálnosti, který se mně nikdy úplně nedařilo dosáhnout.

„Elowen mi včera volala,“ řekl najednou Julian.

Vzhlédl jsem. „Co chtěla?“

„Ptala se na tebe. Prý jsi v poslední době odtažitý. Neodpovídáš jí na hovory.“

„Měl jsem moc práce.“

„