Evelína

„Nemůžeš mu jen tak něco slibovat,“ řekla jsem a tlumila hlas. „Je to dítě. Bude tě brát za slovo u všeho, co řekneš.“

„Dobře. Každé slovo jsem myslel vážně.“

„Alaricu.“

„Co? Chceš, abych mu místo toho lhal? Abych mu řekl, že mě nemůže navštívit, když očividně chce?“

„Chci, aby ses domlouval se mnou, než začneš dělat plány, které se týkají mého syna.“

„Našeho syna.“

Otevřela jsem pusu, aby