Evelína

Seděla jsem u stolu, obklopená hlukem oslavy, který mi připadal příliš vzdálený, tlumený. Hudba hrála. Lidé se smáli. Běžné zvuky radosti, které neměly nic společného s válkou, jež se mi odehrávala v hlavě.

Julianova slova se mi pořád vracela. Každý dělá chyby. Jít dál je důležitější než zůstat vězet v minulosti.

Ale co když jít dál znamená nechat se znovu zranit? Co když to, že pustím Ala