Alaric

Prudce otočila hlavu ke mně a vytřeštila oči. „Alaricu.“

„Co je? Je to praktické. Mám košile, které ti budou. Určitě lepší než spát v tom, co máš na sobě teď.“

„Nemůžu nosit tvoje věci.“

„Proč ne?“

„Protože.“ Zkřížila si ruce na prsou. „Protože je to divné.“

„Vážně? Moje košile jsi nosila pořád.“

Obličej jí zalila horkost. „To bylo jiné.“

„V čem?“

„Protože jsme...“ Odmlčela se a hledala slo