Pohled Elary.

Na chvíli jsem se pro efekt odmlčela a odhodlaně se Vaxenovi podívala do očí. Měl v obličeji ublížený výraz, jako bych odcházela uprostřed něčeho důležitého.

Nemůžu se na něj dívat dlouho, ne pokud se nechci rozplynout jako loužička na podlaze a otevřít mu náruč, aby se vrátil.

Ne, to vůbec nechci. Jsem obzvlášť vděčná, že ten hovor přišel v pravou chvíli.

Hlasitě jsem vydechla, obrn