Z pohledu Vaxena.

Cokoliv se v tuto chvíli děje, je naprosto neskutečné. Ani nevím, co říct. Jazyk mám svázaný a srdce mi v hrudi bije jako o závod.

Elařiny tiché vzlyky mi doléhají k uším a přidávají na hořkosti, kterou cítím.

Je to to, co si myslím? ptám se sám sebe dnes večer už po sté.

Ale je to už očividné. Dítě v mém náručí je Elařino.

Barvy na její tváři mi brání vidět ji jasně, ale její hu