Pohled Elary.

„Moje…“

Zmítám se při zvuku toho nezaměnitelného hlasu. Visím v temnotě, utěšována pouze ozvěnou toho slova.

No, místo útěchy cítím jen strach.

Oči mi těkají v temnotě a hledají, odkud to slovo přichází.

Kdo to říká? přemýšlím, zatímco se nekonečně rozhlížím kolem.

Po celém těle mi naskakuje husí kůže.

Kde to jsem?

Nemůžu přijít na odpověď. Ten hlas mi neustále šeptá do uší a do očí