Pohled Vaxena.

Stojím se založenýma rukama a sleduji ho, jak Elaře prokazuje zdvořilost, než se konečně otočí na mě. Dante mi věnuje samolibý úsměv se slovy. „Už je to nějaký čas, alfo Vaxeni. Jak ses měl?“

Z majetnického pocitu si Elaru přitáhnu blíž, obtočím jí ruce kolem pasu a přitlačím svou hruď k jejím zádům.

„No, jak sám vidíš, Dante. Máme se naprosto skvěle, že, lásko?“ Povytáhnu na Ela