AELIANA

Změnili jsme trasu a v autě už jsme byli dohromady přes tři hodiny. Začínala jsem mít i docela hlad.

„Není tohle směrem k Michailově smečce?“ řekla jsem; oslovovat ho bez ‚strýčku‘ mi pořád připadalo divné.

Voktor se na mě podíval s mírným posměšným úšklebkem na rtech.

„Michail? Co se stalo se ‚strýčkem‘?“

No skvělé, on si toho všiml…

„No, bylo by divné říkat bratrovi mého druha ‚str