AELIANA

Šli jsme už nějakou dobu a s každým krokem ten zlověstný pocit jen sílil. Pustiny se blížily a z temnoty, kterou jsem z nich cítila, se mi dělalo zle od žaludku.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Voktor.

„Je tu temnota, Voku… Hodně temnoty…“

Neměli jsme sem chodit, ne sami… Něco tu bylo v pohybu a nebylo to dobré.

„Tolik vycítím taky. Je to magie?“

„Magie, která je v Pustinách už hluboko zakořeně