VOKTOR

Ani jsem nezaregistroval Aelianino zalapání po dechu, když jsem ji objal kolem pasu a přitiskl si ji k sobě. Ustal jsem a vytvořil si odstup mezi sebou a Králem psanců, zatímco jsem zíral na ženu před sebou. Byla to ona… a přesto nebyla… Nevěděl jsem, co si myslet.

Toho dne, když jsem přišel k sobě a uviděl ty kusy těla rozházené po podlaze. Její ruka… Její prsten… Ta vina, že jsem ji zabil