O VÍCE NEŽ ČTYŘI MĚSÍCE POZDĚJI…

AELIANA

„Luno! No tak, musíme jít na procházku!“ řekl Gage, aniž by zaklepal na dveře mé kanceláře.

Podívala jsem se na něj, mé rty se odmítaly roztáhnout do úsměvu, abych mu ten jeho široký oplatila.

„Musím dodělat nějaké papíry, Gagi,“ odpověděla jsem, vstala a urovnala pár listů.

Břicho jsem měla obrovské a termín se blížil. Položila jsem si ruku na břicho, když