„Proč pláčeš, Juliane?“ Milo našpulí rty a pohladí ho po vlasech.

„Je to moje chyba, že tvého tátu postřelili,“ odpoví Julian roztřeseným hlasem. „Moc mě to mrzí.“ Opře si hlavu o Milovu hruď a dítě ho poplácá po zádech.

„To je v pořádku, Juliane,“ zašeptá Milo svým jemným hláskem. „Není to tvoje chyba.“

Julian si rukávy otře slzy a obejme ho. „Tvůj táta si tohle nezaslouží.“

„Můj táta je hrdina,“