Julian dál probodával Doma svým chladným pohledem, zatímco Dom mu pohled oplácel obezřetně.

Celým domem zavládlo ticho; Julian zůstával tak klidný a z jeho chladného pohledu se dokonce i Domovým rodičům ztratila řeč, jak z toho bledého chlapce sálal mráz.

„Už tu motorku nepoužiju...“ zamumlal Dom tiše a dál hleděl na Juliana, který na něj stále chladně zíral.

„Hm... ty jsi byl nemocný, Dome? Kdy?“