Dom vykulil své velké oči a spadla mu čelist, když Julian vyšel z jejich ložnice, na sobě neměl nic než svůj lékařský plášť.

"Pojďme jíst..." řekl Julian svým svůdným tónem a smyslným pohledem, zatímco Dom na něj dál s otevřenou pusou zíral.

Julian upíral na Doma svůj klidný pohled a čekal, až se probere z toho omámení.

"Juliane..." zašeptal Dom zadrhávajícím se hlasem a vypadal tak omámeně.

"