Když jsem vcházel do školní budovy, měl jsem v uších sluchátka, která tlumila nežádoucí zvuky, a ruce jsem měl zastrčené v kapsách.

Procházel jsem zlatobílou halou naší školy „Crestmont University“, místem pro bohaté, místem, kde nikdo nevyčníval kvůli svému původu, a hádejte co... já taky nevyčníval.

„Ahoj Caspiane.“

„Čau Caspiane.“

„Caspiane!“

Moje jméno se neslo dlouhými chodbami jako hudba. Na rtech mi hrál uličnický úšklebek, zářil jsem a mával – výhody toho, že jsem nejmocnější a nejpopulárnější kluk na kampusu... prakticky celebrita, kdybyste se ptali mě, a hádejte co dál... tu pozornost jsem si užíval, miloval jsem ten pocit pohlcení.

„Čau, Caspiane!“

Náhle se objevil můj nejlepší kamarád Julian a po chlapsku mě objal a poplácal po zádech.

„Ten večírek zítra večer, jdeš?“

vyzvídal Julian. Dalo by se říct, že jsme byli duší každého večírku, byli jsme prvními hosty – bez nás nebyla party a tak to bylo od té doby, co jsme na tuhle univerzitu nastoupili.

Julian měl na rozdíl ode mě černé vlasy a bledě modré oči, zatímco já měl rozcuchané hnědé vlasy a zelené duhovky. Byli jsme stejně vysocí a naše postavy byly vypracované a vyvážené... přesně tak, jak to holky milovaly.

„Slyšel jsem, že tam bude Maddie,“ pokračoval, zatímco jsme mířili k naší první hodině.

Maddie byla prakticky děvka celé školy, tahala se s každým, Julian ji doslova ojel třikrát, ale pořád neměl dost... prý má v posteli skvělé zkušenosti... tvrdil, ale prostě to nebyl můj typ.

„... A Kyra,“ dodal, když se nedočkal odpovědi, a já se široce zašklebil... Kyra, ta byla můj typ.

Malá, štíhlá, s výrazným dekoltem, křivkami a trochu bledá.

Při té myšlence jsem si přejel jazykem po rtech.

„Počítej se mnou, kámo, zítra večer jdu do trojky,“ ušklíbl jsem se a on zajásal, než jsme vešli na naši první ranní hodinu.

Okamžitě jsme si našli svá obvyklá místa uprostřed obrovské učebny a posadili se. Pár holek a dokonce i kluků na nás zapískalo... ale ne, na kluky nejsem.

Se sluchátky stále v uších jsem kýval hlavou do rytmu hrajícího beatu, zatímco se Julian zapředl do hovoru se dvěma kluky sedícími vedle něj... trpělivě jsme čekali na učitele.

Teď jsem si vzpomněl, proč nesnáším chodit na kampus takhle brzy. Bylo docela otravné čekat na ty zatracené učitele... vždyť jsou za tu svou podělanou práci placení!

Uplynulo deset minut, zazvonilo na konec první části hodiny a dovnitř vešla neznámá žena. Měla na sobě upnutou košili s dlouhým rukávem a pár horními rozepnutými knoflíky, které odhalovaly horní část jejích prsou, a upnutou sukni, která obepínala její křivky. A nesmím zapomenout na to, jak se jí při chůzi pohupovaly krátké hnědé vlasy a na její šedé oči skryté za brýlemi... po svém důkladném prozkoumání jsem si nemohl pomoct a zapískal jsem, načež se třída rozesmála.

Konečně si odkašlala a postavila se před nás. Naklonil jsem se dopředu, předloktí opřená o lavici, a olízl jsem si rty, zatímco moje pozornost zůstala přikovaná k jejímu hrudníku.

„Chase chce, abys ji dostal do postele během příštích čtyřiadvaceti hodin,“ zašeptal mi Julian do ucha.

„Cože... 24 hodin?“ zeptal jsem se, ale oči jsem z toho hrudníku ani na vteřinu nespustil. „To je krátká doba, ale můžu to zkusit,“ ušklíbl jsem se.

Tohle byla naše běžná rutina v každé hodině, kterou jsme měli spolu – od učitelů po studenty, bylo nám jedno, o koho se vsadíme, hlavně když z toho něco kápne... proč ne, ale vždycky jsme dbali na to, abychom si udrželi dobré známky.

„Jak to chce?“ zeptal jsem se a na vteřinu na něj pohlédl.

„Video.“

„A co za to dostanu?“

„Budeš moct ošukat jeho přítelkyni,“ odpověděl Julian a snažil se mluvit co nejtišeji.

Ohlédl jsem se na něj, ale můj pohled padl i na Chase, který seděl vedle Juliana a s úšklebkem mě pozoroval. Ušklíbl jsem se taky a přijal jeho výzvu. Otočil jsem se zpátky k Julianovi.

„Jenom jeho přítelkyně nestačí. Chci jeho matku.“

Zmínil jsem se taky, že jsem na starší ženy?

Jo, měl jsem tuhle úchylku.