Nespěšně jsem zvedl ruku, abych zaklepal na dveře, ale ta znovu zůstala viset ve vzduchu. Okamžitě mi ruka klesla k boku a z úst se mi vydral těžký povzdech. Chystal jsem se to udělat? Samozřejmě že ano, proto jsem sem v první řadě přišel.

Odpustí mi vůbec?

Smutně jsem sklonil hlavu, mé nohy se mi najednou zdály zajímavější než můj momentální život. Kousl jsem se do spodního rtu, když jsem cítil,