JULIANŮV POHLED

„Kolik prstů ukazuji?“ zeptal se lékař a zvedl ruku. Zamrkal jsem a upřeně se na ni zadíval.

„Pět,“ zareagoval jsem. Přikývl a odstoupil, takže jsem konečně zahlédl policisty stojící v rohu, kde trpělivě postávali, zatímco moji rodiče byli z druhé strany postele a Lucian se opíral o zeď s rukama zkříženýma na hrudi a s kamennou tváří. Zatracenej parchant, byla to jeho chyba, že mě