„Máš hlad?“

Zvedl jsem hlavu k tomu hlasu a uviděl tu bláznivou ženskou, jak mi před obličejem drží sendvič. Odvrátil jsem pohled – kdo ví, jestli v tom není jed.

„Jak chceš, posluž si,“ pokrčila rameny, pořádně si kousla a vrátila se na své místo na větvích.

Zvedl jsem tvář k slunci, které mě pálilo na kůži. Jak dlouho už jsem tu byl přivázaný? Jo... dva dny. Dva dny mě tu drží u stromu a tahle ž