Záběry přede mnou začaly být zřetelnější. Viděla jsem dvě siluety, Paxtona a sebe. Objevili jsme se v dolním rohu obrazovky a cestou ke skleněným dveřím kabiny jsme si povídali. Vzpomněla jsem si, že jsme mluvili o podobných frekvencích, které vysílají mořští lidé a delfíni, když jsou v říji.

O několik minut později ke mně mořský muž připlul a položil ruku na sklo přesně tak, jak jsem si pamatoval