Mé činy byly pro Vraxose nepochybně povzbuzením, protože jeho pohyby zrychlily. Jednou rukou mi přidržel pas a druhou mi vyhrnul lem laboratorního pláště.

Obdivoval mou spodní polovinu těla, kterou si nadzdvihl přímo nad sebe. S rty přitisknutými k mé hrudi spokojeně zamumlal: „Ach Kaelen, má Kaelen.“

Zatnula jsem zuby, abych ze sebe nevydala žádný hanebný stén. Má ruka stále šmátrala v rukávu a h