Vůně Vraxosova jedinečného pachu mi vnikla do nosu a zrychlila můj dech. Mé tělo bylo už nějakou dobu ponořené ve vodě, takže by mi měla být zima. Místo toho se ale mé tělo zahřívalo, jako by mě někdo držel nad plameny.

Neklidem jsem zatnula zuby a zhluboka se nadechla, abych potlačila zrychlený dech a stabilizovala srdeční tep.

Nemohla jsem uvěřit, že je mé tělo na Vraxosovy doteky stále citliv