„Kaelen, prosím, říkej mi profesore Barone. Jsem velmi potěšen, že se znovu setkáváme, má japonská přítelkyně.“ Baronovy těkavé oči na mě zíraly, jako by chtěly vyjádřit špetku radosti. Místo toho to však vypadalo, že mu v očích cuká, což dělalo jeho tvář ještě podivnější.

Najednou mě zalila vlna hněvu z toho, že mi lhal. Zatnula jsem tedy pěsti a udeřila na něj. „Nezemřel jste snad? Viděla jsem v