Vraxosovy dlouhé, úzké oči byly napůl zavřené a modré zorničky pod nimi zakalené. Zmítal se na pomezí vědomí a bezvědomí a jeho dech byl přerývaný jako svíčka ve větru, která může každou chvíli zhasnout.

„Vraxosi.“ Ustaraně jsem se dotkl jeho tváře a dvakrát na něj zavolal, ale vůbec nereagoval a jeho dech slábl.

Srdce mi v tu chvíli sevřela nesmírná hrůza a málem mě udusila. Uklidnil jsem se vša