Korgan mezitím ještě dlouho upřeně sledoval dění za oknem, a když nic nenašel, váhavě sklonil zbraň. „Podívám se ven. Zůstaň tady a nikam nechoď.“

Můj pohled byl však přitahován k temnotě venku a nebyla jsem schopná ho vnímat. Rozrušený Korgan mě chytil za bradu a otočil k sobě ve snaze získat odpověď – jenže v tu chvíli jsem přes jeho rameno spatřila „ruku“.

Přesněji řečeno, byla to černá, seschl