"Nehýbej se... Kaelen." K uším mi dolehl hluboký hlas a já se nemohla ubránit vzrušení. Otočila jsem se a pohlédla do páru kobaltově modrých očí – jeho oči byly podmanivé, jako vždycky, ale ta bezedná čerň teď byla pryč. Znamenalo to, že přišel k rozumu? Pokud ano, proč se jeho tělo nezotavilo?

"Vraxosi?" V návalu nadšení jsem natáhla ruku, abych chytila jeho blanitý pařát, a ze všech sil jsem se