Úzkostlivě jsem v temnotě šmátral po Vraxosovi. Přestože mé ruce na nic nedosáhly, nohy jsem měl sevřené ještě pevněji. Zároveň se z vysílačky ozýval vlhký dech, zatímco mi v uších rezonoval elektronický šum – v této tmě to znělo jako čarodějné zaklínadlo.

Začal jsem pociťovat nervozitu. Koneckonců, byla tu nějaká jistota, že si ten druhý Vraxos nebude pamatovat mé jméno?

Ale pokud tomu tak skuteč