Vraxos sklopil zrak a střelil po mně pohledem, jako by byl ponížen, ale jinak zůstal jeho výraz neutrální. Pak se přikrčil, opřel si hlavu o mou dlaň, otřel si ucho o mé prsty, slastně přimhouřil oči a dokonce začal nepřetržitě příst, jako by si to užíval – vůbec jsem nemohla uvěřit, že to byl můj obávaný vůdce!

Bože, byl tak legrační… Ale s ohledem na to, že tu byla šance zachránit ostatní zajaté