Schoulila jsem hlavu pod Vraxosovu šíji a zhluboka nasála tu vůni, kterou měl jen on, a lísala se k němu jako dítě. Mezitím jeho rty opakovaně přejížděly po mém uchu. Zhluboka se nadechl, jako by dostal odpověď, která ho uspokojila, a z hrdla se mu vydral tichý smích.

Jeho teplý dech mě polechtal na uchu a připadalo mi, že mě tím pokouší a na něco čeká – nebo doufá, že udělám něco, čím své vyznání