Cesta probíhala v napjatém tichu. Hlavně z mé strany. Chovala jsem se jako umíněné dítě. Ruce jsem měla zkřížené na prsou, oči upřené na silnici a vřelo to ve mně.

Koutkem oka jsem viděla, že se usmívá, a to mě vytočilo ještě víc.

„Čemu se sakra směješ?“ zeptala jsem se. „Není se čemu smát, když jsi ženu k tomu rande doslova donutil.“

Při odpovědi nespustil oči ze silnice. „Nedonutil jsem tě, Red.