„Ty ze všech lidí jsi ji měl bránit. Znám pravdu o vašem spojení, ale proboha, v očích všech je to stále tvá družka a měl jsi stát při ní,“ švihne nohou a kopne mě do břicha, až ze mě vyjde zasténání.

Nepředstírám, že nevím, o čem mluví, protože je to ztráta času. Taky mě nepřekvapuje, že ví o té smlouvě. Byla to koneckonců Orákulum.

„Já vím,“ zašeptám a cítím se slabý jako hovno.

„Měl jsi to vědě