Musela něco vycítit, protože znehybněla, než mě pustila. Trochu ustoupila a dala mi prostor. Konečně jsem se mohla nadechnout.

„Omlouvám se. Jsem jen přemožená tím, že tě vidím. Vypadáš tak moc jako ona, je to až neuvěřitelné. Jsi jako její identické dvojče,“ zamumlá s rukama zkříženýma na prsou.

Část mě ji chtěla utěšit. Vypadala, že potřebuje obejmout. Že ať už je to cokoliv, byl to pro ni stejn