Zírám na něj. Mé oči pátrají v jeho nádherných zelených očích. Vidím, jak se v nich něco mihne. Něco, po čem jsem tak dlouho toužila. Něco, v co se bojím uvěřit.

„Nedává to smysl. Jak to, že nejste druzi?“ ptám se ho. „Slyšela jsem, jak jsi ji prohlásil za svou družku. Nespletla jsem se.“

Cítím ten známý pocit vzrůstající naděje, ale okamžitě ho potlačím. Nesmím doufat. Naděje obvykle vede jen ke