„Takže jsi dcera Alfy?“ pokračuje.

„Ano, pane.“

Edwakar se trochu zamračí. „Prosím, říkej mi prostě Edwakare, nebo klidně i táto, pokud ti to bude příjemné.“

Usměju se a přikývnu. Pravděpodobně mi to nikdy nebude natolik příjemné, abych mu tak říkala, ale i tak to od něj bylo laskavé gesto. Ukázalo to, že mě přijal, na rozdíl od jeho družky.

„Nikdy jsi nepotkala svého osudového druha?“ ozve se Kat